Můj vztah k psům
Moje rodina má psy velice v oblibě.Moje mamka od svých patnácti let chovala spoustu psů, nejdříve malé společenské plemena, ale pak si pořídila takového většího,,vořížka" křížence Irského chrta s něčím na koho si už bohužel nevzpomínám.
Mí rodiče před mým narozením chovali Německou dogu. Poté si pořídily fenku Asanu plemena Amerického staforda, kterou jsem neskutečně zlobila, tahala za uši i za ocas, ale musím říci že byla statečná, hodná a měla se mnou velkou trpělivost, protože na mě ani jednou nezavrčela, a když jsem ji zlobila tak jen ležela a koutkem oka mě sledovala. Musím opravdu uznat že byla ůžasný pes, a doteť ji vděčím za to, jak se ke mě chovala. Asanka s námi vydržela neskutečně dlouho, dokonce jsme od ní dostali čistokrevná štěňata, ketré ještě žijí.
Po Asance nastoupil Velký černý Knírač jménem Black. Ten už se mnou takovou trpělivost neměl, takže po půl roce ho dostali naši sousedé.
Náš další pes, byl velice hodný, přátelský ,,voříšek,, kříženec Jacka russela teriéra a kdo vý s čím ještě. Ale byl to ůžasný pes. Byl hodný a velice chytrý. Jen se nám jednou zatoulal.
Po nějakou dobu jsme psa dlouho neměli. Bydleli jsme totiž v paneláku. Po několika letech jsme se odstěhovali spátky na venkov, a pořídili jsme si německého ovčáka. Bohužel byl velice nemocný, takže po 2 letech umřel.
Další nastoupila také ovčačka s černou barvou jména Sára. Ta ale byla také nemocná. Pořád jsme nevěděli co se děje, a pak jsme zjistili že ji nefunguje slinivka břišní. Prostě jsem jednou přišla domu a mamka mi oznámila, že Sára je pryč, že byla nemocná a doktor jí dal injekci aby ji bylo líp a že se už nevrátí.
Po roku jsme dostali od mého strýce takovou malinkou chlupatou věc, a prý toměl být domácí pes. Byl perfektní. Nikdo jsme nevěděl, co je to vlastně za plemeno. Jen nastal ten problém, že Maminčin přítel psa doma nechtěl, takže ho dostala teta a ta je sním spokojená do dnes.
Mamčin přítel měl strašně rád ovčáky, tak mu mamka k narozeninám pořídila Holandského ovčáka jménem Derina. Derina byla opravdu živí tvoreček. Pořád běhala, lítala, zlobila a spala. Byl to prostě takový správný živel.
Z novu do paneláku s námi šel i Deriněn syn Maňas. Můžu vám říct, že Dera oproti Maňasovi byla opravdu velice klidný pes. Maňásek byl neskutečně chytrý, pořád zlobil, pobíhal, hrál si, zbožnoval děti a volný běh po přírodě. Jeho dynamika těla při běhu byla dokonalá. Měl šlachovité tělo, a běh přímo zbožnoval. Maňas žije do dnes, má ho mamčin kamarád, který chová ovce a kozy. Maňas se tam má jak v ráji. Spoustu místa na běhání i zlobení a nový páníček sním tráví celé dny, což maňas zbožnuje a opětovává mu to láskou a věrností.
V současné doběnechováme žádného psa jen Krásného Britského kocourka.